Zdeněk Pohlreich s tím na obrazovce známého pořadu nemá problém, neboť podle scénáře prostě a jednoduše má vyhazovat všechny vývary a omáčky v prášku, hotové jíšky a taktéž kečupy a jiné polotovary a přípravky, které člověk vynalezl a ve velkém vyrábí pro úsporu času, práce ale i pro kvalitu našeho stravování. Nejrůznější výrobky se všeobecně nazývají convenience (konvenience).
Podle „New Oxford Dictionary“ je convenience definována jako „záležitost přispívající k snadnému a nenamáhavému způsobu života“, v kuchyni je to tudíž to co snadno a rychle uvaříme popřípadě jen ohřejeme. Asi každý z nás má své vlastní zkušenosti s „pylíkovou“ polévkou nebo „bujónovou“ kostkou. Tu a tam se stane, že konzumujeme už hotový předem zamražený a posléze rozehřátý či rozpečený pokrm a díky tomu vyřešíme problém zvaný večeře během necelých 30 minut.
Od té doby co naši pradávní prapředkové počali kuchtit se začal proces „convenienc“, tedy jak si to vaření usnadnit a tak bych nepovažoval možnost uvařit si vývar z kostky nebo zahustit trochu luštěnin již hotovou, předvařenou jíškou za nějaký problém či dokonce zločin. Daleko horší je ta skutečnost, že díky nekonečné řadě výrobků které stačí namíchat, rozšlehat, povařit či zapéct a které často mají solidní gastronomické parametry, zapomínáme vařit. V odborných kuchařských kruzích se říká "from the scratch" – česky „od píky“ tedy úplně od začátku. V mnohých civilizovaných zemích je to prokazatelné, že lidé prostě nevaří, není na to čas jen ohřívají a podle jednoduchého návodu na obalu zkompletují stravu. Úmyslně jsem použil tento výraz, neboť je velký rozdíl mezi tím co vyrobí továrna, byť v dokonalé čistotě a z kvalitních surovin a tím, co připraví a v pravém slova smyslu stvoří člověk.
A tak je jen na nás zda chceme jen konzumovat hmotu nebo požívat boží dar.
Myslím, že si v tomto rozumíme nejenom s panem Pohlreichem.

Recepty: